Znám osobu, která popřením trpí a co je nejhorší, nedokáže si to přiznat a tedy ani jít k lékaři, který jediný jí může pomoci. Proč? Protože ji trápí nadměrná snaha Ega (dovysvětlím později), aby neupadla do úzkosti.
Popření prožívá každý z nás
Každý z nás si někdy myslí, že má pravdu a ve skutečnosti ji nemá a sám to vidí, ale jen není ochoten si to přiznat. V určité míře je to normální, když Vás tento pocit ale provází každý den, je něco špatně. Například když nejsme schopni uznat svou chybu.
Vlastní zkušenost
Dlouho mám pocit, že osoba, se kterou mluvívám je nemocná, ona si to myslí také, jenže každá o té “nemoci” máme jinou představu. Nevěděla jsem ale s jakou “poruchou” mám tu čest se bavit. To mi prozradila až nedávno jedna paní doktorka.
Když se snažíte problém vysvětlit, vůbec ho nechápe. Myslí si, že prostě má nějako záludnou nemoc, se kterou stále bojuje, a chce s ní bojovat. Dohání k šílenství okolí a když ji někdo naznačí jak by to asi mohlo být, naštve se. Což je normální, protože pochody ega jsou v takzvaném nevědomí.
Extrémy
Od paní doktorky jsem se dozvěděla, kam až to může dojít. Například člověk trpící pocitem, že má určitě nádor na mozku. Chodí stále k doktoru, až mu nakonec nějakou malou věc najdou. Vyoperují ji, a začnou pooperační ne přímo komplikace ale třeba bolesti, které jsou reálné a HLAVNĚ, člověk dostane pocit, že měl pravdu a problém se velmi zhorší
Proč se to děje
Ego je naše já a to se stýká s realitou a snaží se, abychom nepříjemné zážitky ustáli a nepropadli úzkosti. Když tedy jdou Egu vstupy, ze kterých predikuje, že by mohla vzniknout úzkost, použije nějaký obranný mechanismus, třeba právě popření
Jak píše PhDr. Michaela Peterková “Člověk používá obranných mechanismů tím méně, čím stabilnější je jeho identita. A naopak – kdo má sebepojetí nestabilní, nutně tyhle psychické berličky potřebuje, aby se jeho nejisté já mělo o co opírat. S postupem na cestě sebepoznávání a poznávání vůbec potřeba užívání obranných mechanismů klesá.“