Máte jít na magnetickou rezonanci a hrozně se bojíte?
V následujícím článku bych Vám ráda ukázala, že magnetická rezonance není nic, čeho byste se měli bát. Sama na ni chodím, a první návštěva byla děsivá, nemám ráda, když nevím jak daný přístroj funguje
Jak to probíhá
V čekárně pravděpodobně vyplníte informovaný souhlas (je tam spousta věcí, ze kterých vyplývá, že je to vlastně hrozně nebezpečné vyšetření, ale nebojte, není), podepíšete ho a odevzdáte personálu. Potom čekáte, až na Vás vyjde řada a jdete do převlékací kabinky, kde musíte nechat vše kovového a to včetně podprsenky, kde jsou ty malilinké háčky.
Oblečete si místní hábit a pokud potřebujete kontrastní látku, jdete si sednout na křeslo, kde Vám zavedou kanylu. Kanyla je opět plastová, k magnetické rezonanci nesmí nic kovového, pokud je v chodu. (Kanyla se zavádí pomocí jehly, okolo níž je plastová kanyla „trubička“, kterou vám v ruce nechají) Následně se na kanylu připojí hadička s fyziologickým roztokem a potom stříkačka s kontrastní látkou, kterou Vám dávkují v průběhu vyšetření. Je to takový divný pocit velkého chladu a velmi mírného tlaku. Nic extra hrozného, očkování je daleko ale daleko horší.
Potom si lehnete na lehátko vysunuté z „tunelu“ magnetické rezonance. Povšimněte si, že vše je v místnosti plastové, nebo z jiných materiálů. Můžete slyšet jak magnetická rezonance „odfukuje“. Je to zvuk čerpadla na stlačené hélium, které se používá jako chlazení (takže nic nebezpečného, jen pumpa, která se Vás ani nedotkne). Dále můžete žádat jednak sluchátka, v některých nemocnicích i s hudbou a opravdu je doporučuji, bez nich to bylo o ušní bubínek. Pokud Vám to nenabídnou, zeptejte se a nenechte se odbýt, někdy mají směnu záškodníci, kteří Vám je nechtějí dát ani nevím proč. Dále pokud Vám dělají skeny hlavy, „upnou“ Vám ji do takové plastové masky. Ta je tam proto, že snímky nesmí být rozmazané Vaším mimovolným pohybem. Už beztak jsou snímky s malým rozlišením a jen malinký pohyb by je učinil nepoužitelné. Na „masku“ lze nandat zrcátko, díky kterému uvidíte ven před sebe. Do jedné ruky dostanete nafukovací balonek, který v případě potíží stlačíte a tím si zavoláte personál. Je to ten balonek, který je na velmi starých voňavkách. Balonek ale neznamená, že se Vám pravděpodobně udělá špatně, ale to, že kdyby se Vám například chtělo pčíknout nebo smrkat, lze snímkování zastavit.
A jde se na to
Personál odejde a nechá Vás zajet do tunelu. Začne rachot, který se různě mění, a potrvá přibližně čtvrt až půl hodiny. Záleží na tom, co Vám snímkují
Jak to uvnitř funguje?
Na úvod, magnetická rezonance se nazývá celým jménem „nukleární magnetická rezonance“ ale obecně se jí tak v lékařském prostředí neříká, prý že slovo „nukleární“ nahání hrůzu. (což je ale mimo, protože nucleus znamená jádro a to i jádro buněčné, ale lidé si to spojují s radioaktivitou, která zde nefiguruje, tady to znamená prostě jen jádro atomu)
Nejsem fyzik ani náhodou a rozumím tomu jen na povrchové úrovni, nicméně pokusím se to vysvětlit alespoň tak, aby Vaše případné hledání podrobní bylo snadnější.
Přestavme si vodu, vidíme ji ve skleničce a je v nás. Naše tělo je přibližně z 55 až 60% tvořeno vodou. Podívejme se na tu vodu v představě blíž. Jsou tam molekuly vody, které se různě chňapají a pouštějí. Ty molekuly vody neboli H2O jsou složeny z atomů. Dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku. A pojďme ještě blíž, jsou tam protony a neutrony v jádře „nukleu“ a elektrony, které se různě nacházejí v obalu atomu. Nás zajímají ty protony a neutrony.
Jak protony, tak neutrony se různě pohybují, rotují kolem své osy a ještě se „koulejí“. Tomuto rotování budeme říkat spin. Podíváme se na proton, který okolo sebe svým pohybem a proto, že je nabitý vytváří magnetické pole. (I my jsme tedy takovým magnetkem). Tohle magnetické pole je nějaké, třeba pro představu velké nebo malé. Když v té naší představě koukáme na proton, můžeme začít mrkat. Najednou vidíme proton jen ve chvíli kdy mrkneme, tomu stavu, který v tu chvíli vidíme budeme říkat magnetický moment.
A kde je ta magnetická rezonance?
Když atom vložíme do silného magnetického pole, osy protonů se zorientují po směru siločar. Některé protony jsou takzvaně paralelně (kdyby měli hlavu a nohy, tak jsou hlavou po směru) a antiparalelně (nohama napřed), což je ale pro proton energeticky méně výhodné a tak to většinou nedělají.
Teď si představíme, že na atom (proton) působí magnetické pole z určitého směru, třeba ze strany. Co se stane? Pravděpodobně se jak jsme si řekli se protony otočí po směru siločar a celý proton začne rotovat kolem osy siločar, ale postupně tenhle pohyb ustává.
Pokud přidáme další magnetické pole působící třeba ze zdola a proton začne opět rotovat. Podle velikosti magnetického pole, jaké jsme museli do protonu pustit, aby se zase rozrotoval, můžeme ovlivnit, které protony se nám budou rotovat (jestly ty ve vodíku, nebo v jiném prvku). Aby protony stále rotovaly, magnety se oráčejí kolem Vás a ještě jezdí dopředu a dozadu. A teď to přijde! Když k rotujícímu magnetické momentu (rotujícímu protonu) dáme cívku, bude se na ní indukovat napětí a podle velikosti napětí se určí, co za tkáň je momentálně snímkovaná.