Ano, dámy a pánové na buňkách je napětí a kdyby nebylo, nepřečtete si ani tuhle řádku. Pokud Vás zajímá, kde že to napětí tedy je a co tam dělá, čtěte dál
Představte si buňku, vypadá jako pomeranč, taky má takovou porézní slupku. Tomu co je uvnitř pomeranče budu říkat vnitřek
Existují kladné a záporné ionty, prostě atomy prvků, které jsou buď kladné nebo záporné. Třeba Cl-, to je záporně nabitý ion neboli anion. Draslík zase má plus, je kladně nabitý a je to kation
Takže máme spousta iontů, které si představte jako kuličky. V okolí buněk a uvnitř nich je jich spousta a to, kolik jich kde je určuje jaké je na buňce, myšleno na její membráně napětí. Když by na pomeranči bylo napětí, dá nám to ránu. A té rány opravdu buňky využívají, například když už ve vajíčku je jedna spermie, tak se vajíčko dalším brání tak, že na sobě udělá napětí a dá ostatním spermiím ránu. To je ale jen jedno z mnoha způsobů, jak napětí buňky využívají
Jak se ty ionty ale regulují, nemůže jich být furt stejně
V membráně buňky, nebo na té slupce pomeranče jsou takové malé ventýlky, které jsou buňkou regulované a napouští nebo vypouští právě ony ionty. A ne všechny ať je to draslík nebo chlor nebo nějaký jiný ion. Každý z ventýlků má dáno, které ionty propouští. Takhle buňka reguluje, jestli bude mít kladné nebo záporné napětí na membráně a jakou má hodnotu, kterému se říká membránový potenciál. A membránový potenciál je v podstatě to, co vyjde když se sečtou hodnoty iontů na jedné straně membrány nebo slupky pomeranče a pak na druhé straně a potom se to odečte
Proč je to důležité
Třeba pro to, že pomocí změn napětí na membráně neuronu se šíří vzruch, díky kterým jste byli schopni si přečíst tenhle článek