Rodina a prostředí, ve kterým vyrůstáme, nás ovlivňuje na celý život. Není to žádná objevná informace, a asi každý z nás se nad tím někdy zamyslel. Jenže některé věci nás natolik zahltí nebo spíš prostoupí, že už si je nejsme schopni uvědomit. Po pěti letech jsem se vrátila domů k našim. Ale ne tak, že bych nemohla uniknout pryč. Dneska si rozhoduju o tom, kde budu sama a když je to někdy napjatý a těžký, docela se mi to daří
Otázkou je, proč jsem se sem vlastně vrátila? Dalo to takovou práci se v sedmnácti odstěhovat, a celé to migrační snažení mi zachránilo život a naší rodině zachovalo určité mentální zdraví. Přemýšlela jsem nad tím, proč jsem se rozhodla, že se vrátím zpátky. Na venek jsem říkala, že je to tím, že tu mám kamarády a v Praze ne – což je teoreticky pravda, ale není to asi úplně to, co mě tu drží. A teď si říkám, že jsem to možná objevila a pochopila a vyslovila. Protože jsem se chtěla setkat a vyrovnat s tím, co jsem psala na začátku. S tím, co nás pohltí a je pak těžké si to uvědomit a zvládnout a žít s tím
Moje duše – někomu se ze slova duše dělá nevolno, tak to vydržte, o tom, co tím myslím se asi rozepíšu jindy, je úplně jiná, než ta, jakou naše rodina očekávala. Moje duše je free a často flegmouš. Nejradši by si dala nohy na stůl, zapálila doutníček a nenosila boty
Pak je tu ale to, co nám dá výchova a to, co pokud se to neshoduje s naší duší nás může zničit – úplně. Naše rodina je naplněná úzkostí a tunou různejch předsudků. Moji rodiče jsou zničený z práce. Nemají čas na cokoli co by je bavilo. Určitá část rodiny je závistivá až to bolí a všechny furt hodnotí. Kamarády prakticky nemají a všechno hrotí – a teď to není jen takovej ten puberťáckej momentální názor, ale dlouhodobé pozorování. Když v tomhle žijete, začnete bejt úzkostní taky. Začnete taky mít pocit, že život je hrozný břemeno, a že všichni se mají líp. Já jsem se s tímhle nedokázala za sedmnáct let spojit a naladit se na tuhle vlnu. Respektive dokázala, ale nekorespondovalo to s mým já. A vznikly z toho hrozné pře mezi mojí duší a vším okolo
A dneska jsem tady, abych se s tím srovnala a akceptovala to, jaká naše rodina je. A zvládla to neřešit. A taky aby oni zvládli to, že já jsem já a nepůjdu tou cestou smutku a tuny životních povinností