Máte pocit, že prožíváte film? Že okolí je jako kulisy? Že nepoznáváte své tělo? Pak Vám snad tento článek pomůže se malinko přestat bát toho co se Vámi děje
Tento stav mysli se nazývá derealizace a nebo depersonalizace a “pouze” Vám říká, že Vaše duše nebo jinak Vaše já se něčeho bojí, v nějaké životní situaci mu opravdu ale opravdu není dobře a neumí se s tím samo vyrovnat jinak než takto. Někde teď nemohu citovat kde jsem to četla se tento stav popisuje (v souvislosti se sexuálním zneužíváním) jako neschopnost vyhodnotit vjemy tak, aby neměli poškozující vliv na naše já a tak se duše prostě odpojí od prožívání
Sama jsem tyto stavy prožívala kontinuálně skoro tři čtvrtě roku, bylo to šílené, ale to asi dovedete představit. Ráda bych Vám poradila co mi pomáhalo, ale kromě léků nic. To ode mně není příjemné takto to sdělit, ale já si myslím, že pravda je na místě.
Pokud ale tímto stavem prochází někdo ve Vašem okolí a Vy chcete porozumět, možná Vám velmi přiblíží stav derealizace film Počátek
Do tohoto stavu, se ale člověk může dostat i když žádnou trýznivou situaci neprožívá, například když je fyzicky vyčerpaný, tento stav ale netrvá dlouhodobě, to ale nic nemění na tom, že může být velmi nepříjemný
Budu zase normální? Dá se to léčit?
Z vlastní zkušenosti Vám můžu říct, že dá. Může to úplně zmizet a vystrčit růžky jen ve chvíli, kdy Vám je opravu špatně (což ale můžete také chápat jako zprávu z vaší duše “Pozor, děje se něco nebezpečného”). Ale pravděpodobně tyhle pocity nezmizí bez léků, které sice neodstraní příčinu toho, proč Vaše duše tento stav vyvolala, ale jen jí potlačí. Což nás vede k další fázi. Pokud budete chtít, můžete se pokusit pochopit i příčinu těchto pocitů spolu s psychoterapeutem, který tu cestu bude objevovat s Vámi a bude Vám oporou ve chvílích, kdy to budete potřebovat
Teď trošku “lékařsky”
Obě tyto “poruchy” jsou poruchami osobnosti. Popíši Vám jak se na tento stav dívá lékař(když už ho tedy pozná, z vlastní zkušenosti vím, že ne každý psychiatr je v rozpoznávání problémů pacientů zrovna machr).
Poruch osobnosti je mnoho a tak se dělí do svou skupin, jednak na poruchy globální a jednak parciální.
Globální poruchy jsou ty, které mění jak osobnostní rysy, vlastnosti tak dynamiku osobnosti (prostě jak už říká sám název, osobnost je změněná v širokém měřítku). Je zajímavé, že se říká, že čím má osoba vyšší intelekt, tím více se projevují globální poruchy osobnosti.
Právě depersonalizace, patří mezi globální poruchy osobnosti.
“Podstata depersonalizace leží v porušení vztahu (pociťování) svého “já”, proto si postižení připadají cizí, divní, necítí se sami sebou. V širším smyslu jsou do této skupiny zahrnovány i derealizace, kdy se postiženému zdá cizí nebo změněné okolí”[1]
Dále se depersonalizace rozlišují podle toho, čeho se pocit odcizení týká, do závorek jsem napsala jak jsem tyto stavy pociťovala já
- depersonalizace autopsychické – pociťujeme jako cizí psychické funkce (sem patří právě pocit, který jsem měla já a to, že jsem si myslela, že jsem zemřela, nepoznáváme se v zrcadle, naše tělo se nám nějak nezdá, něco je na něm špatně)
- depersonalizace somatopsychické – pociťujeme jako cizí naše tělo, nebo jeho část, chybí prožitek “vlastnictví” (někdo za mě hýbe nohama když jdu? To jde nějak automaticky?)
- depersonalizace alopsychické – pociťujeme jako cizí, nebo změněné okolí, jiný název je derealizace (okolí se nějak změnilo, jako kdybychom žili sen)
Pokud sami tyto stavy prožíváte, určitě se nebojte a navštivte psychiatra (věřím, že nenarazíte na pitomce, ale na někoho, kdo Vám pomůže a bude schopen se do Vás vcítit)
Ještě jedna poznámka, kterou bych nerada zapomněla dodat, tyto stavy mohou mít formu nepsychotickou a psychotickou. O tom, co přesně znamená které slovíčko bych mohla napsat jindy, nicméně teď tohle: pokud o svém stavu hovoříte jako “je to jako kdybych to nebyl já”, pravděpodobně se jedná o nepsychotickou formu, pokud spíše řeknete “to nejsem já” je to pravděpodobně forma psychotická, lze tedy říct, že v nepsychotickém případě si jsme vědomi toho, že to v reálu jsme my, ale něco nám přijde jinak
citace
1 [Diagnostika a terapie duševních poruch, ISBN 978-80-247-4826-9]